2.7.171
§ 171 ZP Náhrada nutných vedlejších výdajů při zahraniční pracovní cestě
Ing. Karel Janoušek
Úplné znění
Ustanovení související
-
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
-
§ 154 – zahraniční pracovní cesta
-
§ 164 – náhrada nutných vedlejších výdajů při tuzemské pracovní cestě
-
§ 166 – druhy cestovních náhrad při zahraniční pracovní cestě
-
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění
-
§ 6 odst. 7 písm. a) – náhrady cestovních výdajů, které nejsou předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti
-
§ 24 odst. 2 písm. zh) – výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů (náhrady cestovních výdajů)
NahoruNutné vedlejší výdaje
Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci poskytnout při zahraniční části pracovní cesty náhradu nutných vedlejších výdajů, které mu vznikly v přímé souvislosti s touto pracovní cestou, v prokázané výši. Jde o výdaje, které zaměstnanec musel vynaložit a které také v bezprostřední souvislosti s příslušnou konkrétní pracovní cestou prokazatelně v zahraničí vynaložil. Tyto tři podmínky musí být splněny současně. Pokud zaměstnanec nemůže výši nutných vedlejších výdajů prokázat, přísluší mu náhrada ve výši odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty, to prakticky znamená ve výši, kterou uvede zaměstnanec ve vyúčtování pracovní cesty.
Rozdíly ve srovnání s původní úpravou
NahoruOd 1. 1. 2012
K odstranění pochybností bylo stanoveno, že náhrada nutných vedlejších výdajů zaměstnanci přísluší, a to i v případě, že jejich výši zaměstnanec dokladem neprokáže, a to ve výši ceny obvyklé v době a místě konání pracovní cesty. To je však při zahraniční pracovní cestě prakticky nemožné.
.
Nutným vedlejším výdajem tak mohou být (ale nemusí být vždy) např.:
-
výdaje za telefonní hovory související s výkonem práce,
-
poplatek za parkování vozidla použitého na pracovní cestě,
-
poplatky za použití silnic a tunelů v zahraničí,
-
vstupné na veletrh,
-
poplatek za úschovu zavazadel,
-
poplatek za nadměrnou váhu zavazadla při letecké přepravě,
-
poplatek za směnu zálohy v zahraničí na měnu příslušného státu apod.
Nutným vedlejším výdajem ale nemohou být výdaje soukromého charakteru, jako např. výdaje za holiče (kadeřníka), WC apod.
Pokud by zaměstnavatel poskytl zaměstnanci náhradu výdajů, které nelze považovat za nutné vedlejší výdaje, nešlo by o cestovní náhrady a příslušné částky by byly u zaměstnavatele daňově neuznatelným nákladem a u zaměstnance by šlo o příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a o součást vyměřovacího základu pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
NahoruNutné vedlejší výdaje řidiče kamionu
Může být řidiči mezinárodní kamionové dopravy proplaceno použití sprchy (2 EUR), pračky (5 EUR), příp. autohofu (10 EUR) při delší zahraniční pracovní cestě? Upravuje to nějaký předpis?
Jedním z druhů náhrad výdajů, který zaměstnanci při pracovní cestě přísluší, je podle § 166 ZP, náhrada nutných vedlejších výdajů.
Podle ustanovení § 171 a 164 ZP poskytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradu nutných vedlejších výdajů, které mu vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to ve výši, kterou zaměstnanec prokáže dokladem. Ve výjimečných případech, kdy zaměstnanec nemůže příslušný výdaj doložit dokladem, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě konání pracovní cesty.
Otázku osobní očisty (mytí) zaměstnanců po skončení práce zákoník práce neřeší. Zpravidla se takovéto mytí běžně provádí v objektu zaměstnavatele a na jeho náklady. To tedy také znamená, že v případě řidiče na pracovní cestě by mohly být rovněž výdaje na jeho očistu považovány za nutné vedlejší výdaje a jako takové mu uhrazeny. Stejně tak lze postupovat v případě úhrady za použití pračky k praní prádla zaměstnance na dlouhodobé pracovní cestě, příp. dalších služeb poskytovaných u tzv. autohofu.
U nutných vedlejších výdajů však vždy záleží na posouzení příslušného případu…
