č. 45/1999 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 5. října 1961 byla v Haagu přijata Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky.
Listina o přístupu České republiky k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961 byla uložena u Ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitáře Úmluvy, dne 23. června 1998.
Současně s uložením listiny o přístupu bylo depozitáři oznámeno s odvoláním na ustanovení článku 6 Úmluvy, že orgánem pověřeným vydávat ověření (Apostille) listin, vydávaných justičními orgány, včetně listin vydávaných nebo ověřovaných notáři, je Ministerstvo spravedlnosti České republiky, mezinárodní odbor. V ostatních případech listin, vydávaných orgány státní správy nebo jinými orgány, je orgánem pověřeným k vydání ověření (Apostille) Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, konzulární odbor.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 11 dnem 24. ledna 1965. Pro Českou republiku Úmluva vstupuje v platnost v souladu se zněním jejího článku 12 dnem 16. března 1999.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
ÚMLUVA
o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin
Smluvní státy této úmluvy,
v úmyslu zrušit požadavek diplomatického nebo konzulárního ověřování cizích veřejných listin,
se za tímto účelem rozhodly uzavřít Úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:
Článek 1
Úmluva se bude používat na veřejné listiny, které byly vydány na území jednoho ze smluvních států a které musí být předloženy na území jiného smluvního státu.
Pro účely Úmluvy se považují za veřejné listiny:
a)
listiny vydané soudním orgánem státu, včetně listin vydaných státním zástupcem, vyšším soudním úředníkem nebo soudním vykonavatelem,
b)
listiny vydané správními úřady,
c)
notářské listiny,
d)
úřední potvrzení, kterými jsou opatřeny listiny podepsané soukromou osobou, jako je úřední potvrzení o registraci listiny nebo potvrzení toho, že listina byla vydána určitého data, a úřední a notářské potvrzení pravosti podpisu.
Úmluva neplatí pro:
a)
listiny vydané diplomatickými nebo konzulárními zástupci,
b)
správní listiny týkající se přímo obchodních nebo celních transakcí.
Článek 2
Každý smluvní stát osvobodí od legalizace listiny, pro které platí Úmluva a které mají být předloženy na jeho území. Pro účely této úmluvy se ověřováním rozumí pouze formální úkon, jímž diplomatičtí nebo konzulární zástupci země, ve které má být listina předložena, potvrzují pravost podpisu, oprávněnost osoby listinu podepsat, a jestliže je to třeba, pravost pečeti nebo razítka, jimiž je opatřena.
Článek 3
Jediným formálním úkonem, který může být požadován za účelem potvrzení pravosti podpisu, oprávněnosti osoby listinu podepsat, a jestliže je to třeba, pravosti pečeti nebo razítka, jimiž je opatřena, je připojení doložky podle článku 4 Úmluvy, kterou vystaví příslušný úřad…
