Po novele zákoníku práce k 1. 1. 2012 se často
diskutuje o tom, zda se něco změnilo v poskytování kapesného zaměstnancům při
zahraničních pracovních cestách, když ustanovení
§ 180 zákoníku práce nebylo změněno. Jaká
je tedy skutečnost?
Zaměstnavatel v podnikatelské sféře může i
nadále podle
§ 166 odst. 2 zákoníku práce poskytnout
svému zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě i jiné náhrady, než jsou
uvedeny v
odstavci 1, tzn., že mu
při zahraniční pracovní cestě může také poskytnout kapesné. Není
přitom omezen žádným limitem. Bude-li však toto kapesné vyšší, než za stejných
podmínek může svému zaměstnanci poskytnout zaměstnavatel ve státní a
příspěvkové sféře, bude podle
§ 6 odst. 7 písm. a)
ZDP rozdíl příjmem, který je předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a
funkčních požitků zaměstnance, a také součástí vyměřovacího základu pro
pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné
na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře při
poskytování kapesného omezen je, a to právě shora uvedeným ustanovením
§ 180 zákoníku práce, podle kterého může
zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě poskytnout kapesné do výše
40 % zahraničního stravného stanoveného podle
§ 170 odst. 3 a
§ 179 zákoníku práce. Dikce
§ 180 zákoníku práce nedoznala k 1. 1.
2012 žádné změny, z čehož pak někteří vyvozují, že se kapesné i nadále
vypočítává stejně jako dosud, tj. ze zahraničního stravného bez vlivu bezplatně
poskytnutého jídla, tj. bez jeho krácení (snížení) za bezplatně poskytnuté
jídlo charakteru snídaně, oběda nebo večeře.
Stejně to posuzuje i Ministerstvo práce a sociálních
věcí, když v odpovědích na dotazy ke kapesnému uvádí, cituji: „Zaměstnavatel
uvedený v
§ 109 odst. 3 zákoníku práce je nadále
oprávněn poskytnout zaměstnanci kapesné až do výše 40 % zahraničního stravného
určeného podle délky doby strávené při zahraniční pracovní cestě mimo území
České republiky (viz
§ 170 odst. 3 ), tedy
před jeho případným…
