8.6 Průběh pracovní cesty
Ing. Karel Janoušek
Na pracovní cestu může zaměstnance vyslat v zásadě pouze jeho zaměstnavatel, a to po dohodě s ním (§ 42 odst. 1 ZP). Takovýto souhlas může (ale nemusí) být uveden v pracovní smlouvě. Souhlas zaměstnance nemusí být ani písemný. Má se dokonce za to, že pokud zaměstnanec na pracovní cestu nastoupil, souhlasil (mlčky) s vysláním na tuto cestu.
Podmínky konání pracovní cesty
Před vysláním zaměstnance na příslušnou cestu zaměstnavatel (nikoliv zaměstnanec) určuje podmínky jejího konání. Musí tak učinit i před cestami, které sice pracovními cestami podle § 42 ZP nejsou, ale pro účely cestovních náhrad se podle § 165 odst. 2 ZP za takovéto cesty považují, i před cestami, při kterých zaměstnanci cestovní náhrady přísluší. Podle § 153 ZP musí zaměstnavatel předem písemně určit zejména:
-
dobu a místo nástupu a ukončení cesty,
-
místo plnění pracovních úkolů,
-
způsob dopravy,
-
způsob ubytování,
-
příp. může určit další podmínky.
Forma stanovení podmínek
Při stanovení podmínek konání příslušné cesty je zaměstnavatel povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.
Obecné, pro všechny zaměstnance platné podmínky mohou být uvedeny např. ve vnitřním předpisu zaměstnavatele (směrnice, příkaz ředitele apod.), specifické podmínky mohou být uvedeny na tiskopisu cestovního příkazu anebo v jiném dokumentu (zápis z porady, příkaz k jízdě služebním vozidlem apod.), kterým je zaměstnanci pracovní cesta nařízena. Používání tiskopisů cestovní příkaz je sice v řadě případů vhodné, ale není nařízeno žádným obecně platným předpisem a nemusí být tedy používány. Je pouze na zaměstnavateli, jakou vhodnou formu stanovení podmínek pro konání pracovní cesty a pro její vyúčtování sám zvolí. V řadě případů bude stačit např. vhodně upravená evidence docházky, při používání služebních vozidel vhodná kniha jízd či jiný (řádně vedený) záznam o provozu vozidla apod.
Jsou-li, vzhledem k okolnostem, práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelná, nemusí zaměstnavatel podle § 153 odst. 2 ZP před pracovní cestou podmínky určit písemně. Pokud však přesto zaměstnanec na jejich písemném stanovení trvá, musí zaměstnavatel podmínky písemně stanovit, a to nejpozději před nástupem zaměstnance na tuto cestu. Nejlepší formou je používání vhodných tiskopisů cestovních příkazů, které slouží také pro vyúčtování cestovních náhrad.
Jestliže zaměstnavatel nejpozději před příslušnou cestou podmínky jejího konání neurčí, zvolí si je zaměstnanec sám. Zaměstnavatel pak bude muset zaměstnancem zvolené podmínky akceptovat.
Výše cestovních náhrad se…
