10.4.8
Přerušení pracovní cesty
Ing. Karel Janoušek
Zcela novou možností je od roku 2007 přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance, po kterém již nenásleduje výkon práce anebo přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance před začátkem výkonu práce. Při takovémto předem dohodnutém přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance přísluší zaměstnanci pouze jízdní výdaje, a to do výše, která by zaměstnanci náležela v případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo (viz § 160 ZP). Jiné cestovní náhrady, tj. náhrada výdajů za ubytování, náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů ani stravné, zahraniční stravné a kapesné zaměstnanci za dobu přerušení pracovní cesty (tj. ani za dobu trvání cesty) v zásadě nepřísluší. To se týká i doby cestování (doby jízdy v dopravním prostředku) do místa, kam byl na pracovní cestu vyslán, příp. zpět. Tato doba je totiž součástí doby přerušení pracovní cesty, tj., soukromé doby strávené na cestě a není prakticky součástí pracovní cesty. Uvedené přerušení vždy v zásadě bezprostředně navazuje na výkon práce nebo předchází výkonu práce. Proto také např. nárok na stravné a zahraniční stravné při povoleném přerušení pracovní cesty před výkonem práce vznikají zaměstnanci až od okamžiku započetí výkonu práce a při povoleném přerušení pracovní cesty po ukončení výkonu práce končí ukončením výkonu práce nebo jiným předem dohodnutým způsobem (viz § 163 a 170 ZP), ale tak, že tato doba nějakým způsobem přímo předchází nebo navazuje na výkon práce.
Podle § 163 odst. 5 (§ 170 odst. 6) ZP lze pro stanovení výše stravného (zahraničního stravného) dohodnout i jinou dobu než okamžik zahájení či ukončení výkonu práce. Stravné tak lze i při povoleném přerušení pracovní cesty před výkonem práce poskytnout např. za dobu od začátku pracovní doby zaměstnance v den zahájení výkonu práce, od odchodu z místa ubytování v den zahájení výkonu práce do místa, kde má zaměstnanec práci vykonat apod. Při povoleném přerušení pracovní cesty po ukončení výkonu práce pak např. do konce pracovní doby zaměstnance tento den. Nedoporučuji jako rozhodnou dobu zvolit např. půlnoc či podobnou dobu, protože pak nastávají praktické problémy např. s určováním, od kdy přísluší náhrada výdajů za ubytování, jak to bude se snížením stravného v případě, že snídaně je součástí ceny ubytování apod. a v žádném případě ne původně předpokládanou dobu nástupu na pracovní cestu nebo jejího ukončení ani odjezdu (příjezdu) dopravního prostředku, který měl zaměstnanec k pracovní cestě použít. Jednak by se takovým způsob zcela odstranila návaznost na zahájení (ukončení) výkonu práce a prakticky by tak došlo k obcházení zákona.
Přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance před výkonem práce anebo po ukončení výkonu práce lze povolit nejen u tuzemské pracovní cesty, ale také při zahraniční pracovní cestě. Vzhledem k možným sporným situacím a následným komplikacím je vhodné stanovit pravidla příslušného povoleného přerušení pracovní cesty vždy prokazatelně a co nejpřesněji. Samozřejmě před nástupem zaměstnance na pracovní cestu.
Příklad
Zaměstnanec byl vyslán na týdenní školení (pracovní cestu) do Prahy s určeným nástupem na pracovní cestu v pondělí ve 4.00 hod. a ukončením pracovní cesty v pátek. Začátek školení je podle pozvánky v pondělí 10.00 hod. a ukončení školení v pátek v 13.00 hod. Jako dopravní prostředek byl určen vlak. Zaměstnanec po obdržení příkazu k pracovní cestě požádal zaměstnavatele o souhlas s přerušením této pracovní cesty před nástupem výkonu práce i po ukončení výkonu práce s tím, že hodlá odjet do Prahy již v sobotu ráno a zpět se vrátit až v…
